Cesta do Anglie
Po dlouhém čekání, plánování a stresování jsem se dočkala. Konečně se udal pevný termín, koupil lístek na trajekt a mohli jsme vyrazit pro mé chlupáčky :) .
Abychom trochu ušetřili na cestě, přibrali jsme i další cestující. Do Prahy mi dovezla Janička z Ferret Majestic dvě potvůrky, které jsem měla dopravit do Anglie a v Belgii jsme ještě nabrali další tři chlupáče, které jsem vezla k Bobbie, která mi za to přes měsíc hlídala ty mé dva.
Nejsem si jistá, jestli už jsem to sem psala, tak raději uvedu na pravou míru - Arya je o měsíc starší než Specter - což jsme věděli celou dobu - chovatel si to asi uvědomil až na poslední chvíli, kdy mi řekl, že Arya už má 3 měsíce a že nemá čas se jí individuálně věnovat a že jí prodá někomu jinému, když si ji nevyzvednu - což by pro mě znamenalo jet do Anglie na 2x - já že si mohu počkat na příští rok na jiná mláďata.. tak se to ve mě pěkně hnulo. Bála jsem se, že mi je prodá a mám prostě smůlu, já už se na ně tak těšila, přesně jsem poznala na fotkách celého vrhu, který je ten můj a on by mi nedopřál dostát cíle? Tak to tedy ne, obeslala jsem všechny možné Anglické skupiny a hledala jsem hlídání, našla jsem toho docela dost, ale u jednoho by mi do nich cpaly granule, u druhého si zase řekli 500 Kč za každý den.. mého vyšilování si díky bohu všimla Patricie MB (má doma Magic Jordana - Specterova brášku :) ) a Jan Robinson , kteří začali hledat se mnou. Díky bohu jsme narazili na Bobbie ! Tak úžasnou slečnu jsem si snad ani nezasloužila, nejen, že se mi po celou dobu o bobánky tak krásně starala, ale také mi vyběhala vše okolo. Ono se to nezdá, ale Anglie je pěkně velká, na mapě to vypadá kousek, ale jela mi pro ně pěkný kus cesty (300 km tam a 300 zpátky) , koupila je, nechala je načipovat, naočkovat..Naučila mě se nebát Paypalu , posílala mi pravidelně fotky a informace, jak se projevují :) . Nic víc jsem si nemohla přát :) .
No abych tedy pokračovala, vyjeli jsme v pátek odpoledne, v Nýřanech (Plzeň) jsme ještě natankovali levný benzín a vydali jsme se na cestu :) . Cestu jsme měli naplánovanou i s přespáním, v pátek večer jsme dojeli do německého města Merzig , krásné město, trochu mi připomínalo tu promenádní část Budapeště - u vody, ticho, příjemný vzduch..
Ráno jsme vyjeli a jeli jsme přes Lucembursko - tady jsem se musela zastavit, protože hlavní vedla podél dálnice a stejně se tam nemohlo jet tak rychle, sjeli jsme z dálnice a trochu si prohlídli krajinu - no nádhera, škoda, že tam preferují jiné jazyky, jinak už bych se stěhovala :) . Krásná, zdravá příroda, i kolem silnice, všude se pásl dobytek, byla radost se na to dívat, vše bylo krásně upravené, vesnice vypadali jak z nějakého katalogu o nejnovějších trendech bydlení, krásně jim to všude ladilo a přítel byl nadšený, že objevil svou oblíbenou Delvitu :) . Delvita nás prováděla vpodstatě až do Francie, ale my jsem si ještě zajeli prohlédnout Lucemburk, také úchvatné město - jednou se tam chceme vrátit :) . Kolem poledne jsme dorazili na místo předání freťulí - do Libramontu v Belgii - co mi předtím ukazovat google vypadalo velmi lákavě, realita mě však tak nezasáhla, spíš naopak, při kraji města pár vkusných cihlových domků, ale dál už mě nic nezaujalo.
S předáním fretek to bylo velmi rychlé, skoro jsem si to brala osobně, ale myslím, že jen paní chovatelka moc neovládala angličtinu mluveným slovem, tak se raději snažila mlčet, během 10ti minut jsme byli se všema chlupáčema v autě a jeli jsme směr Francie. Jeli jsme podél hranic a tedy opět - žádné nadšení, všude jen rozlehlá placka s neúhlednými domy, spíš mi to tam přišlo velmi opuštěné. K večeru jsme dorazili do Calais a už zbývalo jen čekat na náš trajekt. Protože jsme měli s sebou zvířata, odbavení bylo přednostní a tak jsme jeli na kontrolu u1po 8.hodině . A tady začala všechna sranda.
Vjeli jsme do fronty s mladým, velmi ochotným francouzem, který mluvil anglicky velmi srozumitelně. Chvíli si nebyl jist, jestli jsou opravdu fretky při cestě zdarma (platí pouze pro P&O Ferries, ostatní mají fretky za poplatek), po chvíli obvolávání se ujistil, že tomu tak skutečně je a šel ke kontrole jako takové. Já s přítelem jsme měli vše bez problémů. Fretky měli očkování také vpořádku, následně nás však vyzval, ať začneme fretky nosit a kontroloval ještě čipy. Říkala jsem si, jak to jde krásně hladce , když v tom - jedna z freťulí měla špatný čip ! Myslela jsem, že se ve mě nedořeže, sama jsem měla načteno, jaké jsou možnosti takového zvířete..Bohužel přinesl všechny možné čtečky a všechny ukazovali stejné jiné číslo než měla v pase. Zkoušela jsem ho ukecat, že chovatelka měla více mláďat a že asi toto číslo patří jednomu ze sourozenců a tohle patří zase jinému. Pán měl sice pochopení, ale nemohl s tím nic dělat, prostě měli předpisy, kterých se musel držet. Dovedl nás k nejvyššímu šéfovi , který nás bohužel také nepustil, jen nám dal několik možností - vrátit se zpět do "Slovenska" a až to budeme mít vpořádku, vrátit se, zůstat ve Francii , dokud to nebude vpořádku a nebo tam fretku nechat a vyzvednout si ji na zpáteční cestě. Vpořádku však znamenalo fretku znovu načipovat a po čipování opět naočkovat a počkat 3 týdny, než bude vakcína platná. Takže jsme si nevybrali ani jednu z možností a šli jsme zkusit tunel, kde jsou údajně shovívavější .
Přijeli jsme k tunelu ještě někdy kolem 9.-10.hodiny, bohužel však byl následující vlak plně obsazen, pán nám poradil ať zkusíme , jestli se neuvolní ve 2 ráno. Bohužel se neuvolnil a náš jel až v půl 7 ráno. Ve 4 ráno jsme šli na přejímku s chlupáčema (číslo čipu strhnuto a správné dopsáno ručně) . Čipy vpořádku, odpovídaly, tentokrát byla chyba jinde - když jsem zjistila, že jim vadí jen to, že u jedné fretky veterinář zapomněl napsat datum do kdy vakcína platí, přesto, že druhá fretka má úplně stejné očkování ve stejný den, myslela jsem, že se už do té Anglie vážně nedostanem.. Přišlo mi to už fakt jako naschvál, kdybych to tam sama ručně dopsala, nikdo by nepoznal, že to nepsal veterinář, ale takhle mě to samozřejmě dopsat nenechali. Naštěstí s námi byli schopní vymýšlet jiné řešení než že fretku nechám ve Francii nebo pojedu domu. Měli jsme 2 možnosti - sehnat veterináře, který jim v tuto nekřesťanskou hodinu faxem pošle, že tahle vakcína platí tak a tak dlouho s razítkem a podpisem. Připomínám, že těch 8 ráno by bylo v neděli, takže jsme raději , když nám řekli, že nám lístek nepropadne, přešli na druhou variantu a počkali jsme do 8 do rána, kdy byl na drátě jejich smluvní veterinář. Takže jsme se hnali ještě do nějakého městečka, počkali, až přijede veterinář, ten se tomu zasmál, napsal datum, naúčtoval 25 euro a zase jsme jeli nazpátek.
Tentokrát vše šlo jako na drátkách, ještě jsem raději zkontrolovala, jestli je všechno vyplněné, abych tam kdyžtak něco napsala, ale vše tam už bylo a konečně byli spokojeni :) .
Za hranicemi jsme předali potvůrky a jeli jsme dál do Norwich za Bobbie předat další potvůrky a hlavně - vyzvednout ty naše :) .
Cesta byla poměrně rychlá, zastavili jsme se jen na chvíli u McDonaldu, abychom nabrali síly a jeli jsme dál :) . Chvíli jsme hledali Bobbiinu farmu, na GPS nám to neukazovalo čísla popisná a název farmy to neznalo. Zachvíli jsme se podle instrukcí zorientovali a už jsme tam byli :) .
U Bobbie nás hned po příjezdu obskakovali pesani, cestou mě olízla kráva (na jméno si už nevzpomenu) a co musím podotknout - v Anglii bylo nádherně, vyšlo nám i krásné počasí, obloha bez mráčků, co víc si přát :) . Bobbie byla moc příjemná, přivezli jsme jí nějaké místní "speciality", ( Kolonády, Becherovku a nějaká lepší piva ) . Ukázala nám své fretky, má je ubytované jako jsem měla kdysi já - venkovní bouda, klece uvnitř. Freťule měla na hoblinách ( v Anglii je to normální, jen u nás se to stále hrotí) , ale měli i pelíšky, napaječku, misku s granulema a misku s masem, shodou okolností měla zrovna malé angorky, rozkošné, ale na mě hrozně prťavé :) . Resp. přišli mi po potěžkání takové lehčí než normální fretky. Možná trochu jiné kosti..Každopádně byli i celkově menší, takže to může být i tím :) .
Když jsme vešli do "boudy", v zadní části byl udělán výběh, ne moc velký, ale dost na to, aby se tam mohli pěkně vyřádit :) . Jak jsem vcházela, panáčkovala tam krásná freťule, celá tmavá a úžasně roztomilá, hned jsem řekla Bobbie, že tahle se mi moc líbí a Bobbie mi jen odvětila, že si ji můžu vzít, že je to moje Arya :) . Byla menší, než jsem čekala, Shelly měla v tomto věku 1200 g , Arya měla cca 700 g . Líbilo se mi, jak moc je kontaktní a byla jsem zvědavá na Spectera a Magic Jordana :) . Oba strašpitlíci , Bobbie jim sebrala pelíšek, pod kterým se schovali, hodila ho za sebe a v tu ránu pod ním zase byli :) . Chvíli je naháněla a nakonec se povedlo :) . Oba krásní, krom trochu jiných oušek bych je nerozeznala, ale Bobbie mě ujistila, který je Specter, raději jsem ho dala do přepravky k Arye, abych si je pak nespletla a nevzala si místo Spectera MJ :) .
Protože jsme museli ještě k Londýnu stihnout Patry předat MJ , museli jsme zase rychle odjet, takže jsme toho bohužel moc nestihli a nemáme z Anglie ani jednu fotku :/ . Ale co, tak si příště uděláme výlet na déle :) . Rozloučili jsme se s Bobbie a razili jsme směr Londýn :) .
Patry nám to pak ještě zkomplikovala tím, že jsme zjistili, že neví, jak se dostat na domluvené místo a tak jsme večer museli zajet přímo do centra Londýna - hlavně najít její hotel a čekali jsme na blikačkách na místě pro taxi :) . Bohužel to muselo být opět hodně rychlé, s Patry jsme se jen objali, ukázala jsem jí prcky, dala MJ a Kolonády a museli jsme zase jet :( . Tohle mě na té cestě mrzí asi nejvíc, že jsem se ani s Bobbie ani s Patry nestihla v klidu sednout a pobavit. Patry nás pozvala do Španělska, takže v následujících letech se za ní chceme vydat, do té doby si snad zlepší angličtinu nebo alespoň já se naučím základy španělštiny :D . Nejdřív bych chtěla ale do Anglie, pokud to výjde, chtěla bych vidět rodiče Aryi i Spectera na vlastní oči a ideálně si je i lépe nafotit :) . No chtělo by to vyhrát sportku :) .
Pak jsme se už jen vraceli, ještě v Belgii večer jsme naposledy zastavili , šla jsem vyčistit přepravky a nějak mi nedošlo, že na mě ještě nejsou zvyklí, Arya se nechala vpohodě vyndat, počkala a zase šla do přepravky. Ale Specter mi to dal pěkně sežrat. Jak říkám, nedošlo mi, že mě ještě neznají , sáhla jsem do něj do přepravky, zapříčil se mi nožkama a já mu je jako u každé fretky dala stranou a vytáhla jsem ho - to jsem neměla dělat, v tu chvíli se do mě strachy zakousl, resp. ani ne tak zakousl, spíš kousal, vůbec jsem to necítila, jak byli jeho zuby tenké a hlavně ostré, ale krve teklo jak z vola a ruka se mi pak celá klepala, jak mi jí prokousal skrz na skrz. Koupili jsme na benzínce rukavice a přítel mi ho v nich podržel, než jsem mu vyházela bobky.
Pak už jsme jeli, tentokrát přes kousek Holandska a severní Německo - velká chyba.. v Německu každou chvíli nějaké omezení, strávili jsme x hodin v zácpách na dálnici, to jsme ani nesjížděli. Prostě jedete na dálnici 160-180 km / h a najednou máte omezení třeba i na 50 km / h . Fakt paráda.
Nakonec jsme dojeli domů, Specter dostal dodatečně šok, dost jsem se o něj bála, ale zvládli jsme to, celý večer mu bylo blbě, ale po domluvě s veterinářem jsme to nechali na naší léčbě (rozmačkané hrozno ve vodě, když začal zvracet vodu, sebrali jsme mu všechno a dávali cca po 1-2 hod. jen trochu cucnout). Chudákovi se i podlamovali nožičky, ale zůstal v teple a ráno už vpohodě jedl i pil :) .
A tak jsme nakonec šťastně dojeli domů :)