Přeprava klece a další šílenosti
Původně jsem si říkala, že to sem nepatří, ale byl to takový zážitek, že to sem musím napsat a přecejen fretek se to týká ;) .
Měli mi být přivezeni kluci - Igoušek z vrhu r. 2014 (Nicky SFs & Teddy Amati Ferrets) dnes již s kamarádem Keltíkem (FM).
Panička mi píše pár dní předem, jestli bych nemohla kluky vyzvednout v pátek až přijede do Prahy v Holešovicích. Protože se mi to ale absolutně nehodilo, začala jsem vymýšlet, jak to udělat jinak, aby to vyhovovalo oběma . Plán paničky byl takový, že na Holešovice musím, aby si stihla ještě zajet vyzvednout novou klec do Krče. Nakonec jsme to vymysleli tak, že následující den jsem se měla vypravit pro klec (čtvrtek) a v pátek mi tedy kluky zaveze sem a převezme si klec. Teď jste srozuměni s důvodem :) .
Ve čtvrtek to bylo super hektické, měla jsem v práci končit ve 2, "někdy" kolem 5.-6.mi měli přivézt ještě jednu holčičku od Yasmin na mimořádné hlídání (časově přesně neudáno) a ještě jsem měla zajet ke kamarádce pro klíče od bytu, kde během víkendu obstarávám kocourka.
Musím říci - díky náhodě, že mě vyjímečně pustili z práce dřív, už po 1. hodině. Chtěla jsem toho využít a nahnat čas, cestou jsem se ještě zastavila doma a s pomocí Googlu naplánovala cestu. Kamarádka už měla být naštěstí brzy doma a tak jsem chvíli po 2.dorazila k ní (zastávka od Nových Butovic), tam jsem se samozřejmě chvíli zdržela, aby mi bylo vše ukázáno a vysvětleno.
Naštěstí to nebylo nic složitého a tak se mi podařilo být ve 3 už na cestě pro klec, ptala jsem se ještě cestou, jestli je klec složená nebo má aspoň kolečka, byla jsem ujištěna, že je sice složená, ale má kolečka a dá se vpohodě přepravit. Autobus jel od kamarádky, z Butovic jsem se svezla na Anděl a následně autobusem do Krče. Místo bydliště (10 min. rychlé chůze od zastávky) jsem našla naštěstí bez problémů. Dorazila jsem přesně v 15:30. Volám slečně, že už jsem před domem a volím variantu, aby mi svezla klec dolů, abych se nezdržovala a jen jí předala peníze. Dům měl jen pár pater, už jsem koukala na spoje za 10 min. a déle. 3 minuty chůze měla být ještě jedna zastávka, autobusy tam jeli 3 po asi 5ti minutách, pak ale dobu nejeli a musela bych zpátky na tu delší trasu. Protože to slečně šíleně trvalo, všechny ty autobusy stihly odjet, tudíž to bylo jasné, potáhnu se zpátky - no, aspoň to nebudu hledat, že ? ;) .
Slečně asi po 20ti minutách konečně vylezla i s klecí a už jsem si to začala uvědomovat. Klec složená v celku, sice na kolečkách, ale hrozně mrňavých. Nebyla extra velká jako třeba naše Furetka, ale že by byla malá se taky říct nedalo (cca 140x80x50). Poprosila jsem slečnu, jestli mi s ní jen pomůže ze schodů, jak jsem sáhla na klec, naprosto jsem se vyděsila. Klec šíleně lepila a hádejte čím! Kdyby mě napadlo, že je někdo schopný prodat špinavou klec, vzala jsem s sebou aspoň ubrousky.. Po těch pár vteřinách, co jsme snesli těch asi 10 schodů jsem jí ulepenýma smradlavýma rukama předala peníze a koukám na kostkovaný chodník, jak se dostanu k zastávce.. Slečna mě uklidňuje, že když tu klec přivezli, také jí vezli po chodníku "támhle od auta" a ukazuje na parkoviště vzdálené max.200 metrů.. No poděkovala jsem jí a vyrazila na cestu.
První zádrhel ihned po přecházení z chodníku na druhou stranu. Kostky a vlnitost "terénu" vzaly za své a mě už po 5ti metrech upadlo první kolečko. Naštěstí byla jen nasazovací, takže jsem na sebe položila tu upatlanou klec a kolečko nandala. Čekalo mě cca 600 m po kostkách z kopce k zastávce. Klec dělala neuvěřitelný randál, ale uklidňovala jsem se, že jsem za chvíli tam. Cestou jsem si už představovala reakce spolucestujících a uvažovala, z jakého dopravního prostředku je méně pravděpodobné, že by mě vyhodili.. no, vyhrálo metro, jezdí každou chvíli a to by bylo, aby mě nějaké nedovezlo :) . Uklidnila jsem se a zase začala vnímat klec. Jak cestou drnčela, doslova z ní začala odpadávat hovna, ještě mi věčně vyjížděl spodek na podestýlku, takže jsem co 10 m stavěla a zastrkávala ho zpět. Lidé se otáčeli, psi na mě štěkali, asi 20 metrů od cíle mě oslovil pán, že mi s tím pomůže, poděkovala jsem mu, že už jsem skoro tam, že už to zvládnu..
Dojela jsem k zastávce a protože jsem přijela jedním směrem, předpokládala jsem, že zpátky pojedu v opačném směru a tak jsem šla automaticky k semaforu a čekala na zelenou. Padla zelená a já se rozjela přes čtyřproudou hlavní silnici a začala mi padat kolečka.. Myslela jsem, že zešílím..naštěstí na mě nikdo netroubil a tak jsem nakonec přešla. Dokodrcala jsem se na zastávku a zjišťuju, že asi nebude jediná, protože z téhle nejel ani jeden spoj tam, co jsem chtěla. Udělalo se mi úplně blbě ze představy, že bych měla s klecí objet všechny okolní zastávky a tak jsem koukala, kam jede tohle. V tomto směru bohužel žádné metro, ale na opačném to bylo pár zastávek na Kačerov nebo hodně zastávek na Hostivař. Už jsem měla zmáklé všechny díry a tak jsem se vydala zpět na opačnou stranu. Dojela jsem na zastávku a ptám se pána kam jede, jestli by mi pomohl klec naložit. Neměl námitek, tak jsem pustila klec, že se napiju. Klec začala padat - zase mi upadlo kolečko.. Na chodníku ho nevidím a tak ponechám klec riziku a utíkám zpět, naštěšstí bylo kolečko hned na kraji silnice, natáhla jsem se pro něj, autobus už ale bohužel odjížděl i s pánem. Další na Kačerov měl jet za chvíli, nandala jsem kolečko a doufala, že mě řidič autobusu nevyhodí.
Autobus přijel a já cpu klec do prostor na kočárek - ten už by se tam nevešel. Jak to zvedám těch 15 čísel nad úroveň chodníku, upadnou mi 2 kolečka. Stihnu je sebrat a v rozjetém autobusu se je snažím nandat. Podlaha byla nějaká hodně křivá a tak při nadzvednutí na jedné straně , abych kolečko nandala, mi jiné na druhé straně upadlo. Přesunula jsem se do dveřních prostor, kde byla podlaha rovnější. Po pár zastávkách jsem byla na Kačerově, klec už poměrně obratně vytahuju - kolečko už upadne jen jedno. Začínám si uvědomovat, jak vypadá metro Kačerov. Čeká mě spousta schodů. Rozhlédnu se kolem, kdo by mohl pomoci, nejlepší kandidát mi přišel bezdomovec hned u mě. Ptám se, jestli by mi s tím pomohl dolů, zakroutí hlavou jako, že ne a kouká na mě jak na blbce. Zoufale se podívám dolů, co mě čeká schodů, nahoru šel pán s malými dětmi a sám od sebe mi nabídl pomoc a tak jsem neváhala. Pomohl mi a vracel se k dětem. Zachvíli jsem došla k dalším schodům. Lidé chodili kolem a jen blbě koukali, co dělám, nakonec opět záchrana, nějaký mladík mi to pomohl vynést, poděkovala jsem a šla posbírat kolečka. Zprovoznila jsem opět podvozek a vydala se k metru. Čekaly mě ještě jedny schody.. Lidí se tam hnala spousta, ale dělali, že mě nevidí nebo , že strašně pospíchají. Nakonec mi šla pomoci jedna drobounká slečna, zatím co si uklízela telefon, aby jí nevypadl, přiřítil se chlap jak hora a že mi pomůže, čapnul celou klec a doslova s ní seběhl schody. Já jen běžela za ním a sbírala kolečka :) . Pomohl mi je i nandat a popřál šťastnou cestu :) .
Zachvíli přijelo metro, nastupování proběhlo hladce, metro bylo v úrovni podlahy. Jen jsem se modlila, ať mi dolů nespadne nějaké kolečko. V metru jsem si oddechla, když jsem si ověřila, že jak na Muzeu, tak na Dejvicích je opravdu znak invalidy. Teď už jen vydržet ty pohledy a ten smrad sám o sobě. Zapomněla jsem dodat, že byl zrovna super pařák, takže klec i moje ruce byly řádně olepené a smradlavé a litovala jsem každého, kdo mi byl ochotný pomoci.
Dojela jsem na Muzeum, s přehledem vystoupila a jela jsem k výtahu. Při vyjetí jsem si uvědomila, že tohle nebude výtah na přestup. Lidé čekající nahoře mi řekli, že na Ačko jedině přejít přes magistrálu, rozhodla jsem se, že to už je na mě moc a sjela jsem zpátky k metru C. Jdu k přestupu a čeká mě další "poprvé" - eskalátor. Pán z výtahu mi popřál hodně štěstí, jak jsem kolem něj projížděla.. Počkala jsem až se lidi přesunou a eskalátor se trochu vyprázdní. Stoupla jsem si zády ke schodům a snažila se vychytat rychlost, abych včas naskočila a natáhla na sebe klec. Povedlo se! Byla jsem tedy neuvěřitelně vyklepaná, ale už jsem stála a vydýchávala jsem to, zachvíli jsem byla dole, pak už mě čekal jen jeden eskalátor. Delší , rychlejší a narvaný lidmi. Podařilo se mi jeden zablokovat a tak jsem naskočila, když lidé trochu odjeli. Všechno vpohodě , jen se mi pak otřásla klec a pán o těch pár stupňů výš na mě haleká: "Jistím Vás!" :) . Pak už jsem jen naskočila a na Dejvicích zase vyskočila z metra.
Na Dejvické jsem využila výtahu do vestibulu a pak už jen ukecala jednoho pána na těch pár finišových schodů :) . Pak už byla jen sranda po našich krásně křivých kostkovaných chodnících, kde se mi zadrhávala kolečka, navíc to bylo do kopce, takže jsem vždycky krásně narazila.. Tady jsem ztratila kolečko asi 20x. Asi 20 metrů od baráku mě zase oslovil nějaký pán, že by mi pomohl, tak jsem říkala, že už to dotáhnu (navíc měl čistě bílou košili :) ) . U nás už to byla pohodička, už mi i bylo jedno, že se ve výtahu budu muset na klec namáčknout celým tělem. Doma jsem ji "hodila" do rohu , pustila jsem fretky, vyvztekla se na FB , doporučila , ať si zařídí odvoz a šla jsem si dát hodně studenou sprchu :) . Klec smrděla tak šíleně, že jsem jí chtěla i umýt, jenže jsem neměla nářadí na rozebrání a abych otírala žbrdlinku po žbrdlince.. aspoň mi pak Terka věřila, že jsem nepřeháněla :D .
Dorazila jsem domů po 5.hodině. Snad můžu jen doufat, že co mě nezabije, to mě opravdu posílí :) . Všem účastníkům, jak těm, kteří pomohli, tak těm, kteří museli přežít mou smradlavou přítomnost moc děkuji, že to se mnou zvládli :). Věřím, že to bylo poprvé a naposledy - minimálně s tím smradem :) .
Hlídání mi nakonec dovezli až za několik hodin, takže jsem si stihla i trochu odpočinout a věnovat se fretkám :) .
V pátek pak ještě dorazili Sheldon s Bettynkou (jen do neděle) a Igoušek s Keltem. Momentálně mám doma celkem 15 fretek , musím je pouštět po 7mi různých skupinách, ikdyž pak myslím, že malou budu moci přihodit ke klukům :) . Musím ale říct, že to už je dost i na mě :) .
Kapitola č. 2 : Jméno pro malou ;)
Tak, Marianne se konečně rozhýbala a vytáhla na mě druhou možnost jména pro naší holčičku, bohužel mi ale moc nepomohla :) . Nabízí se první varianta : Milkyways Roots Before Branches - s tím jsem byla spokojená co se významu týče, ale přecejen to jméno je takové zdlouhavé a kdo si ho přeloží doslova, nepochopí, jak jsem mohla takhle blbě pojmenovat fretku :D . No a teď na mě vytáhla druhou variantu : Milkyways Skyscraper .. Dala jsem to odhlasovat na skupinu, co by volili ostatní a vyhrává Roots.. Takže pokud nedojde k nalezení nějaké ještě vhodnější varianty, naše malá se bude oficiálně jmenovat Milkyways Roots Before Branches a služebně jí budu asi říkat Větev nebo já nevím :D , to se pak něco vymyslí :)
Mám toho ještě hodně co napsat, ale teď to nestihnu, jen prozradím, že Angličáci už jsou na světě a mají se k světu ;) a že máme doma veselo ;) .
PS: fotka je 2 týdny stará ;)
Omlouvám se těm, kterým jsem ještě neodepsala, vím o Vás a slibuju, že se pokusím všem co nejdříve odepsat, kdy to ale bude nedokážu zaručit. Mám teď fakt fofr a spoustu práce jak s fretkama tak okolo :) .