Opožděně novinky
V první řadě se omlouvám, je toho teď nějak moc..
Konečně jsme se přestěhovali - bydlíme tedy v Praze - v Dejvicích, byla tu řada komplikací ze strany spolubydlících, ale teď už snad máme vybráno a doufám, že už vše půjde jako po másle :) .
Nastoupila jsem na školu i na brigádu, ale na freťule mám naštěstí stále stejně času :) . Povedlo se mi kluky konečně zase dát dohromady (Larryho a Cipíska), po včerejším vypouštění celého gangu jsem zjistila, že už se mi snesou úplně všichni! Což je naprostá paráda :) .
Momentálně to u nás vypadá tak, že jsem po vzoru Žofi Ferrets seskládala Furetky na sebe, v bytě s vysokým stropem se to dá zrealizovat celkem slušně, takže máme více jak 2 metrovou klec :) . Kluci jsou dole v uzavřeném XLku - nechci riskovat, že se zopakuje to , co se teď povedlo Cipískovi s Lily - ne, že bych nechtěla miminka, ale v okamžiku, kdy je absolutně nečekáte to není zrovna to pravé ořechové :) . Takže jsou "plodní" kluci zatím zvlášť a všechny 3 holky mám s Pascálkem :) . Lily a Kuky teď budu v týdnu objednávat na kastraci, takže pak už budu hlídat jen Shelly a vzhledem k jejímu aktuálnímu věku (3,5 měsíce) se nebojím, že by to na ní každou chvíli přišlo :)
Shelly už nám přerostla obě holky, před 14ti dny měla 900 g, jsem zvědavá, kam až nám holka poroste :) , jinak je velmi miloučká, jen si užívá, když jí spolubydlící strká prst do klece (no , některým lidem to prostě nevysvětlíte ;) ), hned si z něj udělá myš a samozřejmě jde po něm . Když je v náruči, je miloučká, jen když lítá, asi mi ještě moc nerozumí, ostatní už dobře vědí, co znamená "fuj" nebo rozeznají i tón, kterým je oslovým, podle toho pak zdrhaj, začnou blbnout nebo někteří náladovější i syčet :) . Shelly zatím v každém případě zachová styl "přistihli mě, musím zdrhnout", takže když pospíchám do školy, je to fakt paráda :D , je v tomhle trochu jako Cipísek , teda až na to , že Shelly je podstatně větší torpédo a je mnohem rychlejší :)
Jinak mimča už jsou pryč, Mia a Daffy odešli k páníčkovi na Slovensko už minulou sobotu a posledního koblížka (na jméno zatím čekáme) jsem vezla v pátek do Hradce, obratem jsme hned obdrželi zprávu, že už dlabal, bumbal a bobek hodil tam, kam měl, včetně spokojenosti, jak si hned začal hrát se psem a s hračkami :) . Takže mám radost, u Mii a Daffy čekáme až páníček bude mít opravený notebook, abychom věděli, jak jsou na tom u nich, ale věřím, že to také půjde :) . Také jsem si s Miou a Daffym zažila své "poprvé" s čipováním miminek :) . Ve výsledku to nebylo tak hrozné, Daffy byl nalepený na pastě a bylo mu to šumák, Mia se tedy chvíli prala, ale ve výsledku myslím, že nejnervóznější byl stejně náš pan doktor :)